FSI Language Courses

Conjugation of the Czech Verb "vědět"

vědět
to know (a fact)
Type
Irregular
Aspect (vid)
imperfective

Přítomný čas (Present Tense)

Used for current actions, habits, and general truths.

Pronoun Conjugation
já vím
ty víš
on/ona/ono ví
my víme
vy víte
oni/ony vědí

Minulý čas (Past Tense)

Formed with the l-participle + auxiliary být. The participle changes for gender in the singular.

Gender / Number L-Participle Example (1st person)
Masculine singular věděl věděl jsem
Feminine singular věděla věděla jsem
Neuter singular vědělo vědělo (no auxiliary for 3rd person)
Plural věděli/věděly věděli/věděly jsme (1st pl.)

Budoucí čas (Future Tense)

For imperfective verbs, the future is formed with budu/budeš/... + infinitive.

Pronoun Conjugation
já budu vědět
ty budeš vědět
on/ona/ono bude vědět
my budeme vědět
vy budete vědět
oni/ony budou vědět

Podmiňovací způsob (Conditional)

Used for hypothetical situations, polite requests, and wishes. Formed with bych/bys/by + l-participle.

Pronoun Conjugation
já bych věděl/a
ty bys věděl/a
on/ona/ono by věděl/a
my bychom věděli/y
vy byste věděli/y
oni/ony by věděli/y

Rozkazovací způsob (Imperative)

Direct commands and requests for ty (singular informal), my (let's), and vy (plural/formal).

Person Form
ty (singular) věz
my (let's) —
vy (plural/formal) vězte

Example Sentences (Příklady)

Přítomný

Vím to.

I know it.

Záporný

Nevím.

I don't know.

Minulý

Nevěděl jsem.

I didn't know.