FSI Language Courses

Conjugation of the Czech Verb "mít"

mít
to have
Type
Irregular
Aspect (vid)
imperfective

Přítomný čas (Present Tense)

Used for current actions, habits, and general truths.

Pronoun Conjugation
já mám
ty máš
on/ona/ono má
my máme
vy máte
oni/ony mají

Minulý čas (Past Tense)

Formed with the l-participle + auxiliary být. The participle changes for gender in the singular.

Gender / Number L-Participle Example (1st person)
Masculine singular měl měl jsem
Feminine singular měla měla jsem
Neuter singular mělo mělo (no auxiliary for 3rd person)
Plural měli/měly měli/měly jsme (1st pl.)

Budoucí čas (Future Tense)

For imperfective verbs, the future is formed with budu/budeš/... + infinitive.

Pronoun Conjugation
já budu mít
ty budeš mít
on/ona/ono bude mít
my budeme mít
vy budete mít
oni/ony budou mít

Podmiňovací způsob (Conditional)

Used for hypothetical situations, polite requests, and wishes. Formed with bych/bys/by + l-participle.

Pronoun Conjugation
já bych měl/a
ty bys měl/a
on/ona/ono by měl/a
my bychom měli/y
vy byste měli/y
oni/ony by měli/y

Rozkazovací způsob (Imperative)

Direct commands and requests for ty (singular informal), my (let's), and vy (plural/formal).

Person Form
ty (singular) měj
my (let's) mějme
vy (plural/formal) mějte

Example Sentences (Příklady)

Přítomný

Mám nové auto.

I have a new car.

Minulý

Měl jsem pravdu.

I was right.

Záporný

Nemám čas.

I don't have time.